CESTY S RUCHEM

10.7.2007 Akce bobová dráha na Proseku vypukla kolem půl sedmé večer. Vyrazili jsme ve složení: Pavel, Honza, Tomáš, Michal a Já. Již tradičně se nezúčastnil Petr a Martin, ale na to jsme si již zvykli (alespoň jsme se vešli do jednoho vozu).  Jirka s námi nebyl, neboť tráví dovolenou v Chorvatsku. Bohužel bez nás:-(

Díky Honzovi dokonalé znalosti Prahy a Pavlových řidičských schopnostech, jsme byli v Praze na bobovce coby dup.

Vyskákali jsme z auta a hrnuli se ke kase. Po zakoupení jízdenky jsme naskákali do bobů a na zelenou se postupně řítili dolů. Honza jel první, potom Já, Michal, Pájin a nakonec Tomáš.

Jízda byla super, po rozjezdu začalo cosi padat z nebe. Byli to kapky deště, které nás již tradičně provázejí na našich výletech za dobrodružstvím. Před každou zatáčkou jsou cedulky brzdi, kousek před cílem radar (možná ještě přijdou pokuty?) a 30 metrů před koncem upozornění na konec dráhy. 

V cíli jsem se již pozvolna nechal táhnout lanem nahoru. Otočil jsem se, že udělám Michalovi fotku. Ovšem Michal nepostřehl ceduli: za 30 metrů konec dráhy brzdi! V plné rychlosti, za křiku nás obou to napálil do mého bobu. Toto se také povedlo Tomášovi, který to napral do Pavla (Pavel naštěstí uskočil do trávy). Při těchto kolizích se nikomu nic nestalo!

Po vytažení nás všech nahoru již pršelo tak moc, že jsme byli donuceni se uchýlit do pizzerie na zastřešenou terasu. Tam jsme se občerstvili, sdělili si první dojmy a čekali, až přestanou ty ošklivé kapky padat.

Přestalo pršet a mi jsme se vydali opět na sjezd. Tentokrát jsme jeli o fous rychleji, neboť jsme již dráhu znali a nemohlo nás nic překvapit. Jediného Michala však zaskočila jedna ze zatáček a na mokré kluzké dráze vypadl ze svého bobu. Nahoru dorazil trošku mokrý a s odřeným prstem.

Dali jsme ještě jednu jízdu. Ta byla poslední, neboť se již začalo stmívat a blížila se desátá hodina, což je hodina zavírací. Tentokrát vše proběhlo bez újmy na zdraví i životech.

Při odchodu jsme neodolali a ještě se lehce vyřádili na dětské lezecké stěně, provazové prolézačce a Honza se vrátil do dětských let a provětral houpacího koně na pružině.

Po těchto atrakcích následovala cesta domů. Noční Prahou opět Honza dokonale navigoval Pavla (to byla souhra) a doma jsme byli během chvilky.

Samozřejmě to byla velmi vydařená akce, ostatně jako všechny.

Ruchu zdar Jarda