CESTY S RUCHEM

22. 6. 2008 jsme vyrazili na výlet nazvaný: Jarda s Pájinem jedou do Mšece na večeři. Po trase č.15. Jel Jirka, Pavel, Michal, Tomáš a samozřejmě Já. Vlastně jen Honza se na nás vykašlal?!

Tento výlet by se dal zapsat do dějin našeho kroužku, neboť Michal se 1 minutu před odjezdem rozhodl, že si koupí nové kolo a také tak udělal. Tímto mu k jeho kroku gratuluji, neboť to již bylo potřeba :-)

Jeli jsme po nenáročné trase z Kladna na Záplavy. Tam jsme si dali jedno pívo a frčeli jsme do Kačice, z Kačice do Čelechovic, dále hodně zarostlou pěšinkou do Lodenice, podél rybníka a později polní cestou směrem do Mšece. Na této cestě dostal hladový Pavel hypoglykemický záchvat a chvíli se válel v hladových křečích na zemi. Po tomto kulturním zážitku se všichni občerstvili nápoji ze svých lahví a jelo se dál. Dorazili jsme do Mšece do restaurace Na knížecí. Tady Pavla dodělal Tomáš, když mu prozradil, že si v ledvince veze tyčinku Snickers.

Po usednutí ke stolu nás překvapil Honza se svou přítelkyní Denisou. Přijeli za námi autíčkem. Policajt se v něm holt nezapře, vyčmuchá nás všude. Musím přiznat, že jsem s ním měl kousek před Mšecí telefonát a prozradil jsem mu, kde se nacházíme a kam míříme.

Začali jsme popíjet různé drinky a čekali na zaslouženou večeři. Po jídle si někteří dali ještě palačinku. Chudáci nevěděli, co je čeká v lese za MšecíJ. Jediným rušivým elementem tohoto dýchánku byl drzý až vyzývavý číšník, který Pavla neskutečně vytáčel.

Z restaurace jsme vyrazili něco kolem půl deváté. Frčeli jsme z kopce za vytrvalého troubení Jeníkova plechového miláčka a až pod kopcem jsme zjistili, že Michal se nám ztratil. Pavel se ho jal hledat a ostatní svorně vyčkávali u rybníka. Když přijel Pájin bez Míchala. Nastoupila do pátrání po ztraceném Michalovi motorizovaná jednotka rychlého nasazení v podobě Honzy s Denisou. Po chvilce dorazili zpět i s Michalem. Michal, asi rozbujařen z nového kola, si chtěl trasu prodloužit a jel po silnici do Řisut místo s námi přes les do Nového Strašecí.

Po tomto šťastném shledání jsme se rozloučili s Jeníkem a jeho milou. Jelo se podél Mšeckých rybníků. U rybníčku jménem Punčocha jsme odbočili doleva po žluté a jeli, někteří tlačili do hodně, hodně brutálního kopce přes kořeny a pařezy. Po tomto výkonu jsme dofuněli již relativně po rovince do Nového Strašecí. Kousek jsme to valili po Karlovarce, za Strágem doleva mezi pole a doslova nás to vyplivlo na Stochově. Tady jsem musel Jiřího vytáhnout do kopce, neboť se chytil za mé sedlo a ne a ne pustit  (co bych pro kamaráda neudělal :-)). Ze Stochova jsme zadem projeli do Tuchlovic a dále pak do Srb. V Srbech jsme udělali ještě několik společných fotek. Pájinovi se dokonce podařil zachytit na fotografii duch. Nebylo se čemu divit, vždyť jsme se nacházeli u hřbitova. A již za černočerné tmy jsme jeli přes les až do Kladna, kde náš výlet končil.

Ruchu zdar Jarda