CESTY S RUCHEM

24. 7. 2008 jsme vyrazili na poněkud deštivý výlet, kterého byla cílem zřícenina hradu Okoř.

Jel Pájin, Míchal, Jiří a Jarda. Již kousek za Kladnem se mračna kolem nás stahovali a stahovali, až se stáhli a to tak, že kousek za Hřebčí začalo pršet. Proběhlo několik nemístných návrhů, že pojedeme na Čamrdu a tam deštík přečkáme. Návrhy nebyly schváleny a jelo se dál podle plánu. Vždyť na Okoř je cesta jako žádná ze sta…

Ve Středoklukách nás déšť nějak přestával bavit a tak jsme se na chvilku uchýlili do autobusové čekárny. Déšť nepřestával, tak jsme popojeli pod dálniční most. Tam se nám ovšem nelíbilo a zajeli jsme na benzínku, kde bodla gulášovka s pečivem a pivkem. To nás alespoň trošku vzpružilo a zase jsme se mohli přibližovat k cíli naší cesty. Jiřík nám cestou předvedl kulturní vložku v podobě pádu z kola se zacvaknutými botami v pedálech. Pravdou je, že za to tak trochu mohu já, neboť jsem před ním trošku nečekaně zastavil. Minuli jsme totiž rozcestí, na kterém nějaký ničema ztrhal cedulky, které ukazují směr a jiné důležité informace a my jeli samozřejmě směrem špatným.

Cestou jsme potkali kolegy cyklisty, kteří jeli již z Okoře domů. Trošku nás povzbudili. Povídali, že hospoda je otevřená:-)

Na Okoř jsme dorazili, jak Pájin říká „Durch um durch“ Jiří na nás chvilku zkoušel, že si v tom slejváku sedneme venku pod slunečník. Nemějme mu to za zlé, má přce jen nové kolo a tak ho chce mít pod kontrolou :-) Tento nápad naštěstí neprošel a šli jsme se sušit do chladných kamenných zdí restauračky v podhradí. Při čekání, až přejde déšť jsme se posilnili vývarem a pár pivami. Slejvák neustával a pokročilá hodina nás vyhnala do sedel našich kol. Už ani nevím, kdo měl ten nápad, ale na cestu jsme se ještě u baru na stojáka posilnili panákem rumu, což se ukázalo jako nápad dobrý a vzhůru k domovu.

Cestou zpět jsme po mokrých silničních kilometrech neodolali zastávce na Čamrdě, kde jsme se posilnili klobáskou. A v blátě a dešti již skutečně zamířili do tepla našich bytečků.

Ruchu zdar Jarda