CESTY S RUCHEM

18. 9. 2007 Projížďka po Šumavských kopcích a kopečcích. Vyrazil jsem něco málo před sedmou hodinou ranní. Naložil jsem Toma i s jeho kolem a začalo lehce poprchávat. Když jsme vyzvedávali Pájina ve Slaném, tak už lilo a to dost hustě. Zamávali jsme Pavlové babičce Formánkové do okna. A vyrazili směr Šumava, plni optimistické nálady a přesvědčení, že tam bude slunečno a něco kolem 20°C.

Blížili jsme se k epicentru dění naší vyjížďky a počasí se ne a ne zlepšit. Navíc nám cestu ještě zkomplikovala nehoda na dálnici na Plzeň a nabrali jsme lehké zdržení. Když už se kolona konečně rozhýbala a ujeli jsme pár svižnějších kilometrů, tak se dostavil hlad a my byli nuceni zastavit na svačinku na benzině.

Na parkoviště Nová Hůrka na Šumavě jsme dorazili něco málo před polednem. Již nepršelo, dokonce i vysvitlo na několik vteřin sluníčko. A my jsme konečně vyrazili.

První zastávka byla u jezera Laka. Tam nás zastihl docela slušný deštík (lilo jako z konve). Je fakt, že ti dva co šli z kopce dolů a my jeli proti nim, nám říkali, že nahoře docela dost prší. Ale přece kvůli nějaké té kapce nepojedeme 180 km zpátky. Po příjezdu na jezero si dal Pájin s Tomem cigárko pod vzrostlým smrkem. Já dal kachně ochutnat čokoládu z tyčinky Koko. Mimochodem slupla ji jak malinu a chtěla další.

Přestávalo pršet, vyjeli jsme po Hubačově cestě krpálek na horu (býv. Horní Ždánina), kde byli ještě vidět následky orkánu Kyril, a bylo po dešti. Potom následoval blátivý sjezd zhruba 5 až 6 km dlouhý do vesničky Prášily. To byl náš další záchytný bod, neboť je tam restaurace. Měli jsme trošku obavy, jestli tam pustí tři bahňáky. Ale všechno dobře dopadlo. Dali jsme si obídek, nějaké to pivo, groček apod.

Po tomto výborném občerstvení opět začalo pršet. Sedli jsme na kola a frčeli jsme na Slunečnou a pak na Prašilské jezero. Déšť opět nabíral na síle a s přibývajícím stoupáním i kapek deště bylo víc a víc. Tak jsme se na chvilku schovali v zastřešeném lesním posezení. Jakmile déšť zeslábl, jelo se dál. Cyklostezka vede skoro až k Prášilskému jezeru a pak se musí cca 150 metrů pjéšo po kamenité cestičce. Déšť ustál. I na tomto jezeru nás přivítali divoké kachny. Udělali jsme nějakou tu fotku a mohli jsme se opět řítit z kopce dolů k Velkému Boru. Po dlouhém supr sjezdíku nás přivítal krpál na Stodůlky, skoro devadesátistupňový.Dlouhý byl sice jen půl kilometru, ale dal nám slušně zabrat. Dál se jelo zase do i z kopců a kopečků s nádhernými výhledy do Šumavského kraje. Až nás to vyplivlo na silnici u Dobré Vody, kde byla cedule s nápisem Národní park Šumava. Neodolali jsme skupinové fotce.

Náš výlet se chýlil ke konci. A opět za deště a větru jsme se blížili po Šumavské magistrále k parkovišti s naším autem.  Docela dost se ochladilo a Pavel pocítil, že nezvolil zrovna vhodně kraťásky. Ptal se mě pořád, kdy už tam bude to parkoviště. A Já ho uklidnil, že sjedeme kopec a jsme tam. To ovšem bylo ještě asi 10 km,a abych neslyšel Pavla nadávat, tak jsem šlápl do pedálů a jal se vedení až k vytouženému cíli.

Při dojezdu všech zúčastněných už Pájin pronesl jen větu: „Zabijeme ho hned, nebo až za chvíli“.

Nikdo nikoho nezabil, naložili jsme kola na střechu a frčeli směr Kladno. Cestou ještě proběhla rychlá večeře v KFC u Králova Dvoru a na Kladně jsme byli něco kolem 21. hodiny.

Co dodat závěrem?

 Cesta vedla: Nová hůrka, Jezero Laka, Hubačova cesta, Prášily, Slunečná, Prášilské jezero, Slunečná, Velký Bor, U Křemelné, Stodůlky, Malý Babylón, Dobrá Voda, Rovina, Nová Hůrka.

Délka cesty: cca 45 km

Tento výlet byl vskutku báječný.

Déšť nás přece nemůže zastavit.

Trochu mě mrzí, že jsme nestihli vyjet na rozhlednu Poledník, která je kousek od Prášilského jezera. Snad někdy jindy?

Pavel nás málem na cestě zpět uvařil v autě topením, ovšem není se co divit, byl zmrzlý jak h….

 Ruchu zdar Jarda