CESTY S RUCHEM

Na horu Říp jsme se vydali na kolech za deštivého a zamračeného rána na sv.Václava dne 28.září 2006 z města Kladna. Cesta nezačala zrovna nejlépe, neboť jeden účastník výletu (byl to Tomáš Meltzer) zaspal a my jsme měli díky němu zpoždění, které činilo cca 15 minut, což mě (Jardu) a Honzu mrzelo, protože o to déle na nás museli čekat další účastníci výletu Michal a Pavel zvaný "vomáčka", se kterými jsme měli sraz ve Slaném u Pavlovi garáže (bývalé). Do Slaného jsme proto museli jet značně vysokou rychlostí, které ospalý Tomáš jen tak tak stačil. Po výjezdu ze Slaného, zhruba po 20 minutách mrholení, jsme byli docela dosti promočeni, ale to neměnilo nic na tom, že na Říp prostě dorazíme za každou cenu. No a po pár mokrých kilometrech se začalo rozjasňovat a rozjasňovat až z toho bylo nádherné slunečné počasí. První zastávka byla ve Vodochodech samozřejmě v restauraci na oběd . Obídek se povedl , povedlo se i pár piveček a začali padat návrhy, a to tipu jako, že už dál nejedeme , zůstaneme tady a ožereme se ..... Nakonec ale zvítězil zdravý rozum a jelo se dál "NA ŘÍP". Při příjezdu k Řípu nám hlídač parkoviště oznamuje "chlapci počkejte, od 15 hodin se jede závod na kolech na Horu a ten kdo bude nejrychlejší, vyhrává auto!". Moc jsme tomu nevěřili a vydali se po vlastní ose nahoru. Po pár set metrech funění a prodírání se mezi lidmi, se kopec stával čím dál tím víc prudší a prudší až nás nakonec srazil ze sedel kol, takže jsme nahoru statečně vyšlápli, kola vytlačili a na vrcholu u cedule s nápisem ŘÍP se hrdě vyfotili . Okamžitě jsme obsadili plastové posezení u občerstvení, dali si pár piv a odpolední kávičku a jelikož někteří členové naší výpravy jsou docela dosti hluční (skoro všichni), a tam , kde jsme se vždy doposavaď zastavili vznikl vždy veliký hluk a ruch, a na Řípu jsme taktéž hlučili a možná i rušili ostatní návštěvníky a výletníky, tak najednou Pavel vykřikl založíme si turistický oddíl budeme se jmenovat RUCH a tak vznikl tento zajímavý název našeho výletnického spolku. Poté jsme vyrazili na objížďku po vyhlídkách a udělali několik foteček ( viz. fotogalerie). Při sjezdu z této proslavené hory jsme svištěli jak o závod, kdyby to tak jelo i nahoru to by bylo něco. Dole pod kopcem jsme chviličku počkali na Michala, kterému skřípali brzdy takovým způsobem, že když začal nahoře brzdit tak ho slyšeli až ve vsi. Akorát začal závod tak jsme chvíli s úžasem zírali jak to těm závodníkům jede a potom jeli pomalu ale jistě směrem k domovu. Cestou jsme potkali stoh, ve kterém pod taktovkou Honzy všichni (mimo něj) začali poskakovat, padat atd. Po vyblbnutí na slámě jsme za příjemného kousání a štípání osin vyrazili dál. Kousek před Slatinou Michalovi začalo podivně syčet přední kolo. Michal hrdě prohodil to dojedu. Ale po pár metrech už se vezl po ráfku. Ještě , že jsme zkušení cyklisté a jen tak nic nás nerozhází . Já jsem vyndal z brašničky sadu na opravu duší, Michalovi ji zalepil a už nám zase nic nebránilo v cestě. Další a již poslední zastávka byla v Brandýsku, samosebou v hospodě na jedno pivo a utopence . Po svačince jsme se rozdělili, Michal a Pavel jeli směr Smečno a Slaný a Já , Tomáš a Honza do Kladna. Na posledních pár kilometrech ale našeho kulturistu Honzu přestali poslouchat svaly na nohou a měl co dělat aby do Kladna dorazil. No nakonec jsme všichni šťastně domů dojeli a na tento nezapomenutelný výlet plný velikých výkonů a legrace nikdy nezapomeneme. Už aby tu bylo jaro a my mohli zase vyrazit na Výlet.

Čau Jarda