CESTY S RUCHEM

15. 11. 2008 náš kroužek Ruch vyrazil na poslední závod letošní sezony Giro Winter Trans Brdy. Účast našeho oddílu byla vskutku hojná, jel Michal a já Jarda. Málem jsem zapomněl,  že byl s námi ještě kamarád Miloš :-).

Pánové, co se děje?

Tentokrát oproti loňsku bylo nádherné slunečné počasí, ideální na závod (výlet) na kole. Dalo by se říct takové pohodové podzimní podmínky na projížďku na bicyklu.

V 10:30h se na start postavilo cca 400 příznivců cyklistiky a vyrazili jsme vstříc kopcům, krkolomným sjezdům  a cestám necestám. První kopec roztrhal chuchvalec závodníků na zdatné a méně zdatné. I v našem týmu jel každý sólo. 

Po prvních 6 kilometrech jsem se konečně srovnal a sžil se svým kolem a jel si v pohodovém tempu. Někde přede mnou byl Miloš, za mnou Michal. Jedu jedu, najednou koukám, že přede mnou nikdo za mnou také ne, a na tacháči něco málo přes dvacet kilometrů. Mělo by tady být někde občerstvení? Kdybych nepřehlédl fáborek na větvi a odbočil doprava do kopce, tak by se také stalo :-(.

Zajel jsem si asi šest kilometrů, z toho kopce to tak pěkně odsýpalo :-).  Ovšem na prvním rozcestí jsem zjistil, že nevím kudy kam, a tak jsem se otočil a hurá zpátky hledat odbočku.

 Na občerstvovačce jsem naštěstí ještě nebyl poslední. Dal jsem si čaj s griotkou a upaloval do cíle. Jenže ejhle další přehlédnutá šipka, chytil jsem se dvou závodníků, kteří také zabloudili a zajel jsem si opět nějakej ten kilometřík navíc. Kolegy závodníky jsem nechal jet svým směrem. Říkali, že se někde určitě zase napojí na trasu. Já ovšem hrdě jel zpátky, přece si závody nebudu zkracovat a jezdit mimo vyznačenou trasu :-).

Asi zhruba tak 10 kilometrů před koncem mě začal nepříjemně poskakovat řetěz na všech zubatých kolečkách. První mě napadla myšlenka, že ten řetěz určitě rupne.

Najednou kolem prosvištěl motorkář s pokřikem: „ Přidej jsi úplně poslední“. To povzbudí. Šlápl jsem do pedálů a řetěz se rozpojil. Vyndal jsem svoje nové nářadíčko od Autora, které má i nýtovač (promiňte, že jsem sprostý, ale fakt stojí za hovno). Při mé opravě mě minula dívčina, která nabízela pomoc, pořadatel na čtyřkolce, také nabízel pomoc, dva závodníci „bludičky“ o kterých jsem se již zmiňoval, mi také chtěli pomoci. Já jsem pomoc odmítal a s poděkováním za ochotu si poradil sám. Nějak jsem ten řetěz splácal a jedu dál, ale přeskakování řetězu jsem se bohužel nezbavil. Už jsem se skoro smířil s tím, že do kopců budu muset tlačit.

Poté proběhlo několik telefonátů od Míchala a Miloše: jako kde, že jsem, že už v cíli bourají bránu, všichni už dojeli, že na mě čekají a mrznou, protože já měl klíč od auta a jestli nechci poslat záchranu v podobě pořadatele. To jsem odmítl také. Přece těch pár kiláků už nějak dojedu.

Má milovaná žena už to doma tak nějak taky nevydržela, že nevolám, jak jsem dojel a měla starost. Tak jsem ji uklidnil, že už to mám kousek do cíle a vylíčil jí mé trampoty.

Prohlédl jsem znovu řetěz a zjistil jsem, že je zkroucený jeden článek. Šroubovákem jsem ho tak nějak narovnal a v pohodovém tempu dojel do cíle v nádherném čase 5 hodin 20minut. Najel jsem krásných podzimních 64 kilometrů (trasa závodu je 44km).

Michal dojel na krásném 315. místě v čase 3:22:36, nevyhnul se několika pádům do bahna. O to měl závod pestřejší :-).

Miloš závod dokončil na 308. místě s časem 3:15:03.

Pár slov závěrem: Gratuluji všem závodníkům i závodnicím k dosaženým výsledkům, zvlášť Michalovi a Milošovi ještě jednou vzdávám hold. Byl to nádherný závod plný skvělých zážitků a hlavně to počasí, bylo to prostě fajn.

Jo a ještě: příští rok budu sledovat lépe trasu a všem vám to natřu :-).

Ruchu zdar Jarda