CESTY S RUCHEM

12. 4. 2008 se odehrál v Jedomělicích sedmý ročník bike maratonu PŘES DVA KOPCE.

Tohoto úžasného závodu o délce 44 km se z našich řad zúčastnili: Michal, Jiří, Jarda a nečlen kroužku Miloš.

Pájin měl neodkladný rodinný víkend v Krkonoších, Honza se nedostavil kvůli zdravotním problémům a z dosud nezištných důvodů letošní akci vynechal i Tomáš (píchlé zadní kolo).

Po příjezdu do malebné vísky Jedomělice jsme naklusali do Sokolovny nafásnout startovní čísla a čipy. Po této prezenčce jsme se lehce občerstvili klobáskou a pivem (jedním). Skoukli jsme start delší trasy a konkurenční závodníky. Pak jsme se jali doplnit naše bicykly startovními čísly a hurá na start.

V 11:30 zazněl výstřel ze startovní pistole a masa 274 závodníků se dala do pohybu. Jelo se po panelce, proběhl okruh vesnicí, průjezd stodolou, ven ze vsi do polí a zase zpět po štěrku z kopce dolů na asfaltku. Nový průjezd přes dvorek a zorané pole místního usedlíka u Sokolovny a hurá do lesa. Lesní cesty byli místy dost mokré, takže se kola docela bořila do terénu, někde se muselo šlapat i z kopce. Famózní byl Milošův přejezd valníku. Sjel ho posazen na štangli za bujarého veselí jeho samého i přihlížejících fandů cyklistiky :-) Doufám, že to bude na DVD ze závodů.

Miloš nasadil docela slušné tempo a my jsme se drželi několik desítek metrů za ním. Jenomže Mildovi jeho první závod připravil hned jednu lahůdku v podobě prasklého řetězu. Než k němu doběhl Jiří s mou nýtovačkou, tak už Mílovi pomáhal nějaký jiný závodník. Tímto mu ještě jednou děkujeme za loajalitu a pomoc v nouzi. Nechali jsme Miloše osudu a pokračovali dál v závodě s míněním, že nás možná někde dožene.

Až do první občerstvovací stanice jsme se drželi tak nějak pospolu. Ovšem od výšlapu, asi do nejprudšího a nejdelšího kopce závodu nám Jiří nadobro ujel. S Michalem jsme jeli v domnění, že ho snad dostihneme na dalším občerstvení. Jenomže Jirka druhé občerstvení vynechal a makal do cíle (jak se nám Jiříček pochlubil později). Po Milošovi ani vidu ani slechu. Doplnili jsme tedy energii a vyrazili vstříc dalšímu krpálu. Šlapu si to do kopce po asfaltce a najednou vedle mě si to Míchal štráduje jako na závodech rychlé chůze s kolem po boku a postupně mi utíká. „Tím jsi mě Michale fakt naštval! :-)“

Největším vypětím sil byl poslední pozvolný, táhlý a nekompromisní kopec před cílem. Pak už následoval sjezd do Jedomělic, kde byl již vytoužený konec závodění.

Jiří z nás dorazil do cíle jako první na 153.pozici, Já na 178., Michal na 186. a Miloš na 212.místě (viz výsledky).

Několik slov závěrem:

Gulášek v cíli byl vskutku báječný.

Úrazy se nám naštěstí vyhnuli až na nějaké drobnější oděrky.

Jirka přeletěl přes řidítka.

Kvůli rozbahněnému terénu se to nedalo pustit ze srázů naplno :-(

Závod byl naprosto úžasný, bezvadný a děkuji všem spolubojovníkům, spolubojovnicím a pořadatelům závodu Přes dva kopce, že jsme se mohli tohoto leč náročného, ale přesto bezvadného závodění zúčastnit. Trať i organizace byla skvělá a moc se nám to líbilo. Příště jedeme zase!

Ruchu zdar Jarda