ZÁVOD PŘES DVA KOPCE 2007
Tak se den se dnem sešel a my jsme vyrazili na již očekávaný bike maraton Přes dva kopce do Jedomělic. Sešli nebo spíše sjeli jsme se na osmou hodinu ranní dne 14.dubna 2007 před mým domem v Kladně.
No a začalo montování příčníků a držáků kol (tři držáky zapůjčil Petr a jeden Pavel) na střechu mého vozu značky Škoda Forman v kombinovaném provedení pohonu- plyn, benzín (zn. velmi levný provoz, doporučuji všem). Po zjištění , že se moje kolo nevejde do držáku půjčeného od Pavla a Michalovo kolo se pro změnu kvůli příliš vysunuté sedlovce nevejde pod řídítka Tomova kola, nastoupili na scénu po marném pokusu Michala a Honzy zasunout nebo vytáhnout sedlo z rámu Michalova kola značky Scott, dlouhá léta osvědčené gumicuky. Kola jsme k sobě stáhli a mohlo se jet na závod. Řidičkou našeho závodního vozu byla moje milovaná žena Andrea. Původně jsem všechny přemlouval , že pojedeme z Kladna do Jedomělic na kole cca 23 – 25 Km, ale po předešlém projetí této trasy a zdolání několika nemalých kopců, jsem od této myšlenky upustil. Takže jsme s malým zpožděním vyrazili autem. Do Jedomělic jsem řídil Já. Mezitím vším nám volal Pavel, kde že jako jsme, že už čeká v Jedomělicích u hřiště, a že už tam nezaparkujeme. Cestou jsme se ještě zastavili v Tescu neboť Honza navrhl, že zakoupíme nápoj pod jménem Gutar a pojedeme jako střely. Já jsem napřed nechtěl , protože to bylo další zdržení a Pavel už čekal, ale po dlouhém , dlouhém a dlouhém naléhání Honzy jsem k této zastávce svolil. Mezitím, než kluci a moje milovaná žena nakoupili, jsem zevloval před vchodem do marketu a informoval Pavla o našem výjezdu , a že tam budeme tak do půl hoďky. Hoši nakoupili a plni optimismu jsme konečně vyrazili na závod.
Když jsme dorazili za ceduli Jedomělice, spatřili jsme mávajícího Pavla a zapíchli jsme naše fáro hned u silnice na kraji vsi, v těsné blízkosti fotbalového hřiště. Pavel nás hned informoval , že už nám vyzvedl startovní čísla a čipy na měření času a každému z nás předal igelitku s nápisem Čedok. Zájezd v ní sice nebyl, ale byla tam sušenka v podobě medvídka, již zmiňovaná čísla a čipy,kupón na jídlo a pití a pár reklamních letáků , Michal tam měl na rozdíl od nás ještě tričko na památku s logem TOI TOI a internetovou adresou www.presdvakopce.cz ( musel se znát s někým z pořadatelů, jinak si to nedovedeme vysvětlit, on tedy tvrdí že ne, že si ho jen někdo musel splést). Byly v ní také čtyři spínací špendlíky na připevnění čipu na záda, které jsem hned ztratil a v zápětí s pomocí mé milované, ochotné a těhotné ženy našel. Po prvním rozhlédnutí kolem nás a po blízkém okolí jsme zjistili, že jsme asi jediní , kteří nemají cyklistické dresy, kalhoty,boty kraťasy apod. a jsme tudíž trochu za exoty. Musím říci, že nás na chviličku trošičku přešel humor. Tak jsme začali pojídat sušenky,někteří kouřit poslední cigaretky , vyřizovat telefony, nasazovat čísla na kola a čipy na bundy a mikiny. Během tohoto dýchánku , kolem nás prosvištělo cirka 214 závodníků z prvního závodního klání, které začínalo v 10:00 a bylo dlouhé cca 80 Km (my jsme se přihlásili do kratšího o délce cca 45 Km, které začínalo v 11:30). Rozloučili jsme se s Andrejkou a vyrazili se podívat odkud že vlastně budeme startovat. Dojeli jsme před Sokolovnu, od které byl start , kde jsme mohli shlédnout naše soupeře a soupeřky, když v tom vsí projížděli závodníci z 80 Km tratě, přejíždějící přes valník. Byl k vidění dokonce i první pád. Okolí startu bylo vyzdobeno různými nafukovacími reklamami, kadibudkami TOI TOI, vozem záchranné služby, kameramanem, DJem a davem přihlížejících lidí.
Pomalu se blížil čas našeho startu, a tak jsme se zařadili mezi zhruba 260 bojovníků o prvenství a čekali až to někdo odmávne. Lehce po 10hodině a 30minutě jsme vyrazili. Já s Honzou jsme jeli v popředí, za námi Pavel (Vomáčka) a o kolo dál Tomáš s Michalem.
ZÁVOD Z POHLEDU MÉHO
S Honzou jsme drželi docela dobré tempo , první kopeček, průjezd stodolou, skokánek a hurá do kopce. Jenže ejhle. Po pár prašných kilometrech mě chytla křeč do lýtka a musel jsem sesednout, minul mě Pavel a stíhal Honzu. Já chvíli vorazil a makal jsem dál, teď už ale sám – někde přede mnou Pavel s Honzou a někde za mnou Tomáš s Michalem. Po několika těžce vydřených km, jsem se začal proklínat do čeho jsem se to dostal a kdo za to může a tak podobně, ale to už jsem se blížil k valníku. Hbitě jsem ho přejel. Někdo u občerstvení mi vrazil do ruky kelímek s vodou a v kopci típek hlásí: „Jsi asi stotřicátej. Makej, makej, jeď! ’’ Čekal mě další průjezd stodolou, skokánek a zase do lesa. Teď už nevím, jak to bylo za sebou, ale absolvoval jsem super sjezd z prudkého kopce plného kamení (nahoře prohlásila jedna závodnice: „To je smrt, to nejedu!´´). Průjezd po pěšince mezi břízkami , které mi kvalitně sešvihali, další kopec, který byl hodně, hodně kolmý –takže hupky z kola dolů a tlačit pěkně nahoru(cestou kdosi utrousil: „To je odšťavňovač!´´). Dvakrát občerstvení se samými dobrotami – sušenky, koláčky,čokolády,citróny, banány, limonády ,voda, pivo, atd. Honza se vždy přežral, předjelo ho asi 20 až 30 závodníků a po rozjezdu se málem pozvracel . Někde mezi těmito kopci a kopečky mě neustále navštěvovaly křeče do stehen , takže asi po 20 km po startu jsem jel s jednou křečí za druhou, ale přesto to bylo fajn. Následovalo ještě několik kopců, kopečků, nahoru i dolů, v terénu i po silnici. Já naháněl čas z kopce, to mi nikdo nestačil , za to do kopce mě pořád někdo předjížděl. Při výjezdu z polňačky mě potěšila tleskající rodinka v zatáčce – říkal jsem si, že už asi bude konec . Uviděl jsem ceduli Jedomělice do prava 3km , jenže ejhle šipka závodu ukazovala jasně: rovně a do polí do dlouhého a táhlého kopce. Uklidnil mě klučina na rozcestí: „Už jen 5 km.“. Najednou jsem vyjel v Jedomělicích, ani nevím jak, ale blížil jsem se k cíli. Říkal jsem si, že musím předjet alespoň toho chlápka přede mnou a šlápl jsem do pedálů . Vzal jsem ho z leva, ale on snad zapnul přídavný motor a předjel mě těsně před cílem.
Dojel jsem na krásném 170-tém místě, Pavel na úžasném 133-tím, Honza na skvělém 134-tém, Michal na bezvadném 194-tém, Tomáš na perfektním 195-tém. Přesné časy jsou k vidění na www.presdvakopce.cz .
Po závodě jsme proměnili lístky za jídlo a pivo, zaslouženě odpočívali a čekali na vyhlášení výsledků a hlavně tombolu – v té byla ještě šance něco vyhrát. Samozřejmě, že jsme nevyhráli ani v tombole. Dali jsme ještě nějaké to pivo. Pavel vyrazil k domovu. Já , Honza, Michal a Tomáš jsme si ještě počkali na kus grilovaného prasete a chvilku sledovali v Sokolovně na plátně videozáznam ze závodu. Kolem sedmé dorazila má milá žena a my hrdě vyrazili k domovu.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem zúčastněným a pořadatelům závodu Přes dva kopce , že jsme se mohli zúčastnit tohoto leč náročného, ale přesto bezvadného závodění. Trať i organizace byla skvělá a moc se mi to líbilo. Příště jedeme zase!
Doufám, že ostatní členové našeho kroužku, napíší ještě do komentářů své postřehy z tratě.
Ještě pár slov: Pavel mával babičce ve Hřešicích. Honza spolkl dvě mouchy. Tomáš nevykouřil ani jednu cigaretu. Michal si po prvních 500m sáhl na dno a nedovede si vysvětlit jak dokázal dojet těch zbylých 44,5km.
Ruchu a cyklistice Zdar! Jarda.
Náhledy fotografií ze složky Foto závod Přes dva kopce 07
Komentáře
Přehled komentářů
Nezbývá než souhlasit , naprosto monstrozní akce, jsem rád , že jsem byl u toho .Jen bych si přál , aby příští rok bylo lepší počasí // sníh s deštěm ,vítr, bláto atd.// to by teprve byla legrace takhle nic moc .o))))PS konečně už nemám otlačenou prostatu a dva dny po závodě můžu normálně čůrat "o)))))
Doplněk
(Jenda, 19. 4. 2007 21:23)Ahoj, jen chci říct, že nejlepší na tom závodu byli ty bufety na občerstvení:-) Ne važmě jsem si to užil a doporučuji se příští rok přihlásit. Jestli máte zbytečné 300,- a chcete si nadávat při jízdě do čeho jste se to pustili a druhej den mít potíž si sednout na zadní část těla tak HURÁ na závod přes dva kopce ( to nejsou kopce, ale hory) Jo a vemte si lékarničku spousty lidem se hodila:-)
Gratulace
(Andrea-Andy, 18. 4. 2007 23:08)
Pánové, chtěla bych vám touto cestou ještě jednou pogratulovat k úspěšnému zvládnutí závodu! Kdybych to neviděla na vlastní oči, a to jsem toho moc neviděla, tak bych vám to ani nevěřila. Byli tam samý profíci....
Není zač za odvoz, příště klidně znovu, jestli se teda odhodláte :-) Ale vy nejste žádný béčka, že :-)))
To jsem teda zvědavá, co si vymyslíte za další bláznivou akcičku....
Ahoj a Ruchu zdar!!!
Gratuluji
(Jenda, 18. 4. 2007 23:07)Všem členum závodu Jardovi, Michalovi, Pavlovi, Tomášovi bych chtěl pogratulovat ke zdárnému dojetí do cíle a musim uznat, že to bylo dobrý a že jsem rád, že jsme všichni dojeli a nevzdali to..... Jo a samozřejmě nesmim zapomenout poděkovat Andy, že se obětovala a přivezla na závod a večer opět odvezla. Takže ještě jednou díky.
Po závodě
(Michal, 18. 4. 2007 23:06)Ahoj kamarádi naprosto bombastická akce !!!!!// kdo tam nebyl ať lituje o)) // už se těším na další.Jinak velké díky Tomášovi za psychickou podporu// po prvních 500 m jsem si sáhl na dno, nedovedu si vysvětlit jak jsem dokázal dojet těch zbylých 44,5km :o))). No a přeci jen jsem dojel domů na kole a vytáhl ho hravě do 4 patra :o)) došlo mi totiž , že po 5 pivech jet domů autem bez Honzový placky není dobrej nápad:o)) Jo a ještě štěstí že jsme tam neklofli nějaký roštěnky, oni by totiž zítra chtěly určitě jet někam na kolech :o)))) Tak já i "moje" kolo jsme vykoupaný "o)) a jdeme chrupkat čauky .
Pár slov
(Michal, 19. 4. 2007 22:30)